Jak se správně ptát

Protože mě zajímají i jiné operační systémy, zabrousím
občas i na server root.cz, přestože se jinak pohybuji ve vodách Microsoftu.
Narazil jsem na velmi výstižný návod pro návštěvníky diskuzních
skupin – návod Jak se ptát. Řekli by jste možná že to není nic
těžkého ale pokud se pohybujete delší dobu v diskuzních skupinách jistě
mi dáte za pravdu že je to někdy hodně těžké se věnovat
některým lidem.

Nejvíc mě dostal již úvod:

Upozornění

Stránky mnoha projektů uvádějí odkaz na tento dokument jako nápovědu.
To je v pořádku, to jsme zamýšleli – pokud ale na své stránce takový
odkaz vytváříte, zdůrazněte prosím, že nejsme helpdesk pro váš
projekt!

Bez takového upozornění (jak jsme zjistili) budeme opakovaně
obtěžováni idioty, kteří se domnívají, že zveřejnění podobného
dokumentu nás zavazuje řešit veškeré technické problémy světa.

Pokud čtete tento dokument ve snaze získat pomoc, a odnášíte si dojem,
že tuto pomoc získáte od nás, pak právě vy patříte mezi takové idioty.
Nás se neptejte. Neodpovíme vám. Chceme vám jen ukázat, jak získat pomoc
od těch, kteří vašim problémům rozumí, což z devětadevadesáti procent
nejsme my. Pakliže si nejste jisti, že právě některý z autorů je
odborníkem na váš problém, dejte nám raději pokoj a všechno
bude lepší.

Úvod

Ve světě hackerů záleží odpověď na vaši technickou otázku stejně
tak na obtížnosti otázky samotné jako na tom, jak se zeptáte. Tato
příručka si klade za cíl poučit vás o tom, jak se ptát tak, abyste
získali uspokojivou odpověď.

Předně, hackeři mají rádi těžké problémy a dobré, stimulující
otázky. Jinak bychom to nedělali. Za dobrou otázku budeme vděční; dobrá
otázka je povzbuzení. Dobré otázky prohlubují chápání věci, a často
odhalí problémy, kterých bychom si jinak nevšimli. Mezi hackery je „Dobrá
otázka!“ skutečným komplimentem.

>

Přesto mají hackeři reputaci těch, kdo přijímají jednoduché otázky
s jakýmsi nepřátelstvím či arogancí. Vypadá to, jako bychom byli na
začátečníky a neználky drzí. Ale tak to není.

Jsme jen zaujatí vůči lidem, kteří nechtějí přemýšlet nebo se sami
snažit předtím, než se začnou ptát. S takovými lidmi člověk pouze
ztrácí čas, který se dá strávit nad jinou, zajímavější otázkou, nebo
věnovat někomu, kdo spíš stojí za odpověď. Říkáme takovým lidem
losers [lúzeři] (a z historických důvodů to někdy píšeme lusers).

Uvědomujeme si, že spousta lidí se nezajímá o technické detaily,
chtějí prostě jen používat programy, které píšeme. Pro většinu lidí
je počítač pouhý nástroj – mají spoustu lepších věcí na práci a
svých starostí dost. To bereme na vědomí, a nečekáme, že se každý
zajímá o technické záležitosti, které fascinují nás. Nicméně naše
odpovědi jsou šité pro lidi, kteří takový zájem mají, a jsou připraveni
se aktivně účastnit řešení daného problému. To se nezmění – a není
ani proč. Jenom bychom se zhoršili v tom, co nám jde nejlépe.

Většina z nás jsou dobrovolníci. Taky máme spoustu práce, a najdeme si
čas na zodpovídání otázek – které nás občas zavalují. Takže
nemilosrdně filtrujeme. Zvláště zahazujeme otázky od loserů, abychom mohli
svůj čas strávit plodněji nad otázkami těch ostatních.

Pokud vás takový postoj uráží nebo vám přijde arogantní,
blahosklonný, či prostě nepřijatelný, zamyslete se nad svým postojem.
Nemusíte se před nikým klanět – většina z nás bude upřímně jednat
jako s rovným členem vlastní kultury s každým, kdo se bude trochu
snažit. Je prostě marné snažit se pomoci někomu, kdo se nesnaží pomoct si
sám. Nevědět – to je v pořádku. Dělat blbého v pořádku není.

K získání pozornosti není nutné mít patřičné technické schopnosti,
zato je nutné projevit postoj, který ke schopnostem vede – pohotovost,
přemýšlivost, pozornost, pečlivost. Pokud to považujete za diskriminaci,
nežádejte osobní pomoc – můžete si přeci zaplatit technickou
podporu.

Pokud si jdete pro pomoc, neměl byste vypadat jako loser. Nejlepší
způsob, jak získat rychlou odpověď, je ptát se směle jako člověk, který
chápe, jen prostě potřebuje s touto konkrétní věcí pomoci.

(Veškeré zlepšovací návrhy vítáme. Pište na esr@thyrsus.com. Tento text
však není zamýšlen jako obecný průvodce netiketou, a přijímají se pouze
návrhy ohledně získávání užitečných odpovědí na technické dotazy.
Poznámka překladatele: připomínky směřujte pochopitelně anglicky
k anglickému originálu, a to k aktuální verzi – překlad může být
zpozdilý.)

Než se zeptáte

Než začnete klást otázky mailem nebo v news nebo na webovém fóru,

zkuste najít odpověď na webu.
zkuste najít odpověď v manuálu.
zkuste najít odpověď ve FAQ.
zkuste najít odpověď experimentováním.
zkuste se zeptat zkušenějšího kamaráda.
zkuste odpověď zjistit ze zdrojového kódu (jste-li programátor).
Když se ptáte, ukažte, že jste to už zkusili – ukážete, že nejste
lenoch a příživník plýtvající cizím časem. Ještě lépe: ukažte, že
jste se z dosavadních snah poučili. Rádi odpovídáme těm, kteří se
z odpovědí poučí.

Zkuste najít text své chybové hlášky v Google. Možná se dostanete
přímo na ten odstavec v dokumentaci nebo příspěvek v konferenci, který
vaši otázku zodpoví. A i když ne, je lepší, když pak můžete do mailu
napsat „Hledal jsem v Google, ale nic pořádného jsem nenašel“.

Svou otázku si připravte a promyslete. Na ukvapené otázky dostanete jen
ukvapené odpovědi (nebo žádné). Čím víc bude znát, že jste se pokusili
problém vyřešit ještě předtím, než jste se rozhodli žádat o pomoc,
tím spíše se vám pomoci skutečně dostane.

Pozor na špatně položené otázky. Pokud se ptáte na základě špatných
předpokladů, Hackerovic Lojza si nejspíš řekne „blbost …“ a odpoví
zcela nepoužitelným doslovným řešením, které vaše otázka implikuje.
Místo toho, co jste potřebovali, dostanete to, oč jste žádali.

Nepředpokládejte, že máte na odpověď nárok. Nemáte; koneckonců za ni
nikomu neplatíte. Odpovědi se vám dostane, je-li vaše otázka zajímavá,
podstatná nebo stimulující – taková, která nakonec prospěje všem
zúčastněným a přispěje ke zkušenostem celé komunity, narozdíl od
otázky, která pouze tahá rozumy z ostatních.

Je dobré ukázat, že jste sami připraveni pomoci při řešení problému.
Spíše se dostane odpovědi otázkám „Mohl byste mě někdo nasměrovat?“,
„Co mému příkladu chybí?“ a „Co bych si měl přečíst?“, než
„Prosil bych přesný postup“, protože dáváte najevo, že jste
připraveni dotáhnout věc do konce, když vám někdo ukáže kudy.

Text je natolik výstižný že si myslím že by měl být zvolen jako
nejlepší návod pro chování v diskuzích.

Jak se správně
ptát (Root.cz)

michal zobec

Michal Zobec Senior IT Consultant, Project Manager ZOBEC Consulting