Sága kosmického dalekohledu
Většina dnešních astronomů, především těch mladších,
bere existenci astronomických dalekohledů umístěných nad hranicemi zemské
atmosféry jako samozřejmost. Po celé věky však byli astronomové odkázáni
na pohled ze dna zemského „atmosférického“ oceánu. Atmosféra způsobuje
silné zdeformování původního obrazu a tak astronomové mnohdy spíše
tušili než pozorovali.
Pozemští hvězdáři mohou využívat nesporných výhod kosmických
dalekohledů teprve několik málo desítek let. V porovnání s dlouhou
historií astronomie prakticky okamžik. Ovšem i za takto krátkou dobu
způsobily astronomické družice nejen převrat v mnohých oblastech
astronomie, ale především otevřely nová okna do vesmíru. Z oběžných
drah je možné pozorovat celý rozsah elektromagnetické záření, tedy i ty
vlnové délky, které jsou zemskou atmosférou pohlcovány. Vznikly a
bouřlivě se rozvíjely nové obory jako je gama astronomie, rentgenová,
ultrafialová astronomie a řada dalších. Tím se stal náš pohled na dění
ve vesmíru úplnější. Vraťme se však k události, která byla pohnutkou
k napsání malého ohlédnutí za historií a prací jedinečného
astronomického přístroje – Hubblova kosmického teleskopu.
Historie 24. dubna 2000 oslavíme 10. výročí vypuštění Hubblova
kosmického teleskopu (HST – Hubble Space Telescope). Cesta k jeho
vypuštění byla velmi dlouhá a více než strastiplná.
Úvahy o vypuštění astronomického dalekohledu na oběžnou dráhu kolem
Země se objevují již v samotném úsvitu kosmonautiky. Již v roce
1923 německý průkopník raketové techniky Herman Oberth naznačil hlavní
výhody astronomických pozorování, prováděných mimo zemskou
atmosféru.Vývoj nosných raket umožnil vynášet na oběžnou dráhu mimo
jiné i družice, které započaly novou kapitolu astronomie. Se
zdokonalováním techniky rostly i možnosti a schopnosti orbitálních
observatoří. Mnohé z nich se nesmazatelně zapsaly do dějiny. Za všechny
jmenujme alespoň družice IUE, EUVE, FUSE (družice pro ultrafialový výzkum),
IRAS, ISO (družice pozorující v tepelném (infračerveném) oboru), ROSAT,
AXAF-Chandra (pozorování v rentgenovém a ultrafialovém oboru), CGRO
(pozorování v gama oboru) atd. Každá se zmíněných by si zasluhovala
vlastní seriál. Kromě toho byla řada astronomických přístrojů umístěna
na jiných družicích či orbitálních stanicích (modul Kvant na MIRu či
aparatura ATM na Skylabu).
Vypuštění HST bylo vyvrcholením dvacetiletého úsilí techniků
i vědců, a také tak trochu vítězstvím vědy nad byrokracií. Historie HST
je skutečně velmi dlouhá. První projekční práce na kosmickém teleskopu
byly zahájeny počátkem šedesátých let (1962), avšak zpočátku nebyly
brány nijak vážně. První vážný návrh předložil Lyman Spitzer
mozkovému trustu RAND (ten byl založen firmou Douglas Aircraft Co.). Jeho
návrh ležel dlouhou dobu bez povšimnutí.
Přišel rok 1969, kdy vrcholí projekt Apollo a americká NASA se snažila
najít něco, co by zvýšilo a udrželo její prestiž. Volba padla na projekt
STS – tedy raketoplán. Společně s tímto projektem však dostal podporu
také projekt LST – Large Space Telescope (Velký kosmický dalekohled)
o plánovaném průměru hlavního zrcadla tři metry. Po pravdě řečeno
v pozadí těchto rozhodnutí stály snahy určitých kruhů prosadit vývoj a
realizaci raketoplánu a kosmický teleskop se jim náramně hodil do krámu. Po
kosmickém dalekohledu již nějakou dobu astronomové volají. Vypuštění a
servisní mise k dalekohledu může „efektivně“ vykonat jen raketoplán.
I to byl argument k prosazení programu raketoplánu. Tím však trable
celého projektu teprve začaly.
Celý 9. dílný seriál
o historii Hubble Space Telescope (HST) si můžete přečíst na Instantních Astronomických Novinách (IAN).
Zdroj: IAN
Autor: Libor Lenža, František Martínek