Licencování: Můžu používat svůj notebook v práci?

Nedávno jsem se setkal se zajímavým dotazem, zda je možné používat svoje zařízení v práci, tedy u svého zaměstnavatele v pracovním poměru. Konkrétně uživatel chtěl používat svůj Apple MacBook, protože nechtěl pracovat s přiděleným notebookem HP s Windows.

 

Zaměstnanec chtěl používat svůj Apple MacBook v práci u zaměstnavatele, protože nechtěl pracovat s přiděleným notebookem HP s Windows. Jedná se vlastně o režim BYOD (anglicky Bring Your Own Device, česky přines si vlastní zařízení). Otázka byla zajímavá zejména tím, že ji pokládal dotyčný zaměstnanec a nechápal že by mohly nějaké důvody proč ne, existovat. Tedy netušil že mohou být pro toto nějaké překážky.

 

 

Používat cizí vybavení pro práci u svého zaměstnavatele má problém v několika rovinách:

• bezpečnostní. Někdo, musí odpovídat za HW, OS, SW a firemní data. Uživatel nesmí mít práva správce. Stroj musí být v doméně kvůli správě zařízení, SW, dat.
• licenční. Licence přidělena a používána na cizím HW je defacto z pohledu mnoha softwarových společností pronájem. Zvláště pokud se jedná o zaměstnance a nikoli kontraktora. A zvláště pokud se jedná o on-premise licence.
• právní. Problematická situace vznikající kolem toho jak moc může vlastně sledovat tvoje aktivity na tvém vlastním osobním zařízení. Tzn. problém kolem GDPR a dále pak kombinace potíži kolem první h dvou bodu.

 

Je důležité si také říci, jaký druh práce se jedná a zejména jaký druh činnosti a jaký druh dat je zpracováván. Pokud se jedná o nějakou administrativní činnost bez práce s osobními daty, nebo pouze s omezenou množinou a množství osobních dat (například třeba jen jména zaměstnanců), může být tento požadavek v pohodě a riziko je minimální, resp. přijatelné. Ale pokud jde o vývojáře, nebo manažera velkého oddělení, který má přístup k osobním údajům v plném rozsahu, nebo třeba i k osobním datům zákazníků, zde je třeba bezpečnost na maximální úrovni a použití osobního zařízení je nežádoucí.

 

 

Je třeba také pochopit kontext. Pokud se jedná o zaměstnance, zodpovídá za bezpečnost a všechny věci ohledně právní zodpovědnosti přímo zaměstnavatel. Ten musí sám od sebe tyto věci řídit, zajímat se o ně a vynucovat je. Může donutit i zaměstnance formou nařízení a firemních směrnic. Nicméně pokud se neprokáže úmysl, je odpovědný pouze ve výši čtyřnásobku svého průměrného platu. Na rozdíl od zaměstnavatele, který kvůli chybě jednoho zaměstnance může platit pokutu řádově ve výši statisíců či milionů. Takže je ve vlastním zájmu zaměstnavatele podmínky bezpečnosti dodržovat a pokud možno jim i předcházet a mít možnost i tuto snahu prokazatelně doložit.

Na druhou stranu pokud by mělo jít o vztah podnikatel-podnikatel, zde je možné povinnost ukotvit smluvně, včetně finanční, tedy jak smluvních pokut tak také případně odpovědnosti za udělené pokuty v souvislosti s přímou aktivitou či neaktivitou podnikatele.